Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 25. duben 2022

Při energetickém vyhodnocování historického jádra Trnavy, na něž jsem byl pozván badatelským spolkem Trnavská trojruža, nebylo možné vynechat některé zajímavosti nacházející se v jejím okolí – právě o nich si dnes budeme povídat.

Začněme například významným keltským a slovanským hradištěm Smolenice – Molpír. Jeho energeticky nejvydatnější místo se nachází v poslední, až třetí části akropole před vysokým srázem. Sousední smolenický hřbitov má kromě hrobky Pálffiů (osou vstupních dveří prochází vydatná energetická linie), ještě jednu zajímavost. Na několika kamenných náhrobcích v řadě najdeme ukřižované ženy. 

Nedaleký Smolenický hrad patřící Slovenské akademii věd je jejím reprezentačním sídlem, proto není volně přístupný. Zpustlý jej koupil v roce 1777 hrabě Ján Pálffi. Jeho opravu a obnovu dokončenou až ve 20. století řídil však až hrabě Josef Pálffi. Je přestavěn do románské novogotiky a postaven na energeticky vydatném místě, což je zřetelně patrné také na jeho parkovém okolí.

A teď se už přesuňme k hradu Červený Kameň, který se nachází na jihovýchodním svahu Malých Karpat a jehož dominantou jsou jedinečné bateriové věže. Patří mezi nejzajímavější hrady Slovenska. Je znám pod několika dalšími jmény: Vöröskö, Rothenstein, Pipersburg,  Bibersburg, což v češtině znamená Bobří hrad. Pojmenování odkazuje na jeho sklepní základ. Hrad nechala postavit kolem roku 1230 dcera uherského krále Bély III. a manželka českého krále Přemysla Otakara I. Byl součástí řetězce karpatských strážních hradů. Při vojenském tažení na východ král železný a zlatý Přemysl Otakar II. obsadil nakrátko také hrad Červený Kameň. Hrad byl před přestavbou zbourán a v jeho místě byla vybudována v letech 1535 až 1537 renezanční pevnost, kterou v roce 1588 dostavěl hrabě Pálffy. Pevnost se poté stává honosným renezančním sídlem s hodnotnými uměleckými interiéry. Dvanáct let po přestavbě, 23. 4. 1600, hrabě Mikuláš II. z Erdödu  v jeho zdech zemřel.

Hrad má neobvykle velká sklepení. Největší z nich je 70 metrů dlouhé, 7 metrů široké a neuvěřitelných 9 m vysoké. Má převelice neobvyklou studnu. Jejím středem neprochází pramen jak to je u studní obvyklé. Je totiž propojena s podzemním jezírkem. Druhá na nádvoří je nad pramenem. Hradní renezanční pevnost patří pod správu Slovenského národního muzea v Bratislavě a je celoročně přístupná.

Hani, dej to pls do boxu

Co nám o hradu Červený Kameň říká pověst? Vypráví, že se dvanáct mudrců radilo, kde hrad postavit. Jedenáct jich navrhlo vrch Kukla nacházející se proti hradu. Přesto na něm nestojí.  Nejmladší z nich prohlásil, že se na protějším vrchu Kukla scházejí duchové a strašidla, proto by se tam nemělo stavět. Ostatní mudrcové ale na jeho slova nedali a na vrchu Kukle započali stavět. V místě se ale v noci děly viditelně divné věci. Jakmile se vykopaly základy a část zdí, tak dobré víly nedokončenou stavbu přenesly na druhý kopec. Mimo dosah zlých duchů a démonů. Dělníci nevycházeli z údivu. Ze stavby na Kukle totiž nezůstal na místě ani jeden kámen.

Pod hradem se nachází nevelká obec Píla pojmenovaná původně Nová Ves (1602). Její nové pojmenování odkazuje na vodní pilu, kvůli níž vznikla tato osada. Zpracovávala především jedlové dřevo a patřila majitelům hradu.  Nedaleká vinařská obec Dubová je písemně zmiňovaná už v roce 1287. V blízkosti hradu, ve středu obce Častá, stojí kostel sv. Imricha s gotickými freskami. V roce 1578 se stává městečkem, do něhož se přistěhovali kolonisté z Chorvatska. Na jejím okraji najdeme největší a nejstarší kaštan jedlý na Slovensku. Obvod jeho kmene je 8,3 metru.

Rovněž nelze opominout jedno z center malokarpatského vinařství, kterým je Modra. Jeho možné počátky spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Za panování císaře Rudolfa II., v roce 1607, se stává svobodným královským městem. Známá je jeho pestrobarevná habánská keramika. Uvnitř zbytků hradeb najdeme nejenom dva kostely a kapli, ale také Modranský protestantský sirotčinec (1912), který je Národní kulturní památkou Slovenska.   Nemohu ještě nevzpomenout, že v okolí hradní renezanční pevnosti je několik menších přírodních rezervací s původním zalesněním.

Bylo by možné ještě zmínit mnohé další zajímavosti z okolí hradu Červený Kameň. My se ale v dalším pokračování budeme zabývat tímto výjimečným hradem. Z dálky téměř neviditelným. Je totiž hluboko zapuštěný do skály a ještě k tomu obklopený vysokými hliněnými valy.  V jeho nejspodnější části jsou sklepení s vysokými klenebními stropy. A zvláštní studnou. Před hradem je dlouhá kaštanová (jírovce maďalu) alej. Stromy jsou nestejně silné. Podobně jako tomu je u všech alejí. Místy stromy nenarostou ani po opakovaném vysazení. Viditelně nám totiž ukazují, kde se jim daří a kde nikoli. O tom rozhoduje dostatek či nedostatek energie prasíly v místě růstu každého stromu. Většina kaštanů v předhradní aleji je objemem kmene mohutná. Některé z nich mají spodní část kmene silnější a horní výrazně slabší. Pouze jeden z nich, prolezlý dřevokaznou chorobou, se roky trápí na místě pro něj energeticky zcela nevhodném.

Když jsem Červený Kameň navštívil, po celou dobu prohlídky mně „vrtalo hlavou“ jediné: Nikde jsem totiž na červený kámen nenarazil. Ani při obhlídce hradu příkopem, kolem čtyř bateriových věží, tak při následné prohlídce uvnitř hradu. Teprve až na konci prohlídky, když jsme vycházeli ze sklepení, byla, napravo od schodiště, odkryta část kamenné omítky. A tam na mne konečně vykoukl červený kámen.

Hrad byl postaven na vyvřelé hornině ignimbrit, známější pod pojmenováním křemenný porfyr. Což je hornina nestejnorodé struktury a různého zabarvení. A podobně jako všechny vyvřelé horniny je porfyr energeticky někdy až velmi vydatný. Železitý červený je nejvydatnější. Proto také renezanční pevnost Červený Kameň jako celek je i po veškerých pozdějších stavebních úpravách stavbou, v níž je dobré přebývat, protože pobyt v ní energeticky posiluje lidské tělo – upevňuje zdraví a prodlužuje lidský věk. A i přes pověst, kterou jsem zmínil, se v místě hradu neobjevují duchové ani strašidlaJ.

Co dodat závěrem? Snad jenom to, že Slovensko má na svém území historický stavební skvost Červený Kameň, který nemá v Evropě obdoby. O smolenickém hradu jsem se zmínil v úvodu. Jenom bych rád ještě připomenul další, po přestavbě nepoměrně mladší slovenskou stavbu, kterou je Bojnický zámek. Protože také na třetí stavbě, jinak zajímavé, a o poznání méně významné, se podílel šlechtický rod Pálffyů. Tentokráte je zastoupen hrabětem Jánem Františkem Pálffim. I když svým úmrtím nestačil přestavbu zámku dokončit, tak to je přesto úžasný romantický novogotický zámek, obklopený vodním příkopem. Údajně nejkrásnější ve střední Evropě.

Význam vydatné vyzařovací energie si Pálffiové po celá staletí velmi dobře uvědomovali a podle toho náležitě vybírali místa pro stavby svých hradů. Místa s dostatkem životní energie účelně zakomponované také staveb (totéž platí dokonce i pro výběr místa pro jejich hrobku), což se dnes neděje ani náhodou. Právě z toho důvodu se dokonce staví na mnoha místech odebírajících životní energii z lidského těla. I z toho důvodu v Česku postihuje téměř třetinu našich občanů rakovinové onemocnění.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 28. červen 2021

Broumovská vrchovina je území, na němž se nachází nejrozmanitější geologické jevy zvláštního významu, vzácnosti a krásy. Ty společně s charakteristickými stavebními či kulturními památkami reprezentují zdejší krajinu a její neobyčejně bohatou historii.

                                                                                                                          Ing. Stanislav Stařík 

Ať navštívíme kteroukoli část Čech, Moravy a Slezska, tak v ní vždycky nejdeme něco zajímavého, až neopakovatelného. Zejména v pískovcových až neuvěřitelně fantastických třetihorních skaliscích. Jsou to viditelné projevy zvětrávání způsobené vesmírnou energií – prasílou, energií, která v různé vydatnosti prostupuje vším, co se ve Vesmíru nachází.

Když se podíváme na leteckou mapu, tak vidíme, že celý broumovský skalní masiv je velmi členitý. Při podrobnějším zkoumání zjistíme, že skaliska z červeného pískovce rozdělují nestejně silné linie více méně zarostlé lesním porostem. A ty se dokonce křižují tak, že vytvářejí síť, jíž Keltové říkali rybářská.

Základním poznáním je zjištění, že energie prasíla vytváří vesmír, a následně také několikametrovou síť energetických linií dvou opačných fyzikálních vlastností prostupující zemským povrchem. Jedny energii prasílu vydávají a druhé ji odebírají. To věděla nejstarší lidská společenství. Prokazatelně už v době kamenné. Ta ji nejenom využívala, ale též energetickou hodnotu linií dokázala proměňovat. Důsledkem tohoto poznání je bezpočet kamenných (vzácněji dřevěných nebo hliněných) menhirových a pyramidálních systémů.

Dnes si ale povídáme o Broumovsku. Převládající horninou Broumovských stěn je energeticky nejvíce vodivý červený pískovec, který dává krajině její nevídaný, specifický ráz. Ten ještě ozvláštňují stolové hory. Ty se většinou nacházejí severněji, na území Polska v jejich Národním parku stolových hor.

Broumovské stěny o rozloze 638 hektarů, s několika skalními městy, jsou národní přírodní rezervací už od roku 1956. Velký okruh měří 53 kilometrů. Malý okruh je pouze čtyřkilometrový. Větší, začínající od barokní kaple Panny Marie Sněžné je na celodenní výlet, ale se dá turistickým tempem zvládnout za čtyři hodiny. I na těchto trasách najdeme kromě pěkných výhledů řadu zajímavých skalisek. Snad nejznámější je Skalní divadlo.

Skoro 12 km je dlouhá jižní hradba červených pískovcových skal, jejímž nevyšším vrcholem je Božanovský Špičák (772 m n. m.). Plošně jsou Broumovské stěny členěny bezpočtem roklí, a mnohdy i neobvyklými skalními útvary. Nástup na objevování jejich zajímavostí byl v jejich nejjižnější a turisticky nejnáročnější části. Žlutá značka nás zavedla jak ke skalní bráně, tak k vyhlídce Koruna. Z počátku jsme procházeli kamenitou cestou plnou stoupání a klesání. Prošli jsme kolem několika pseudokrasových propadů, abychom se dostali až před její vrcholovou část, k několika pramenům a převážně vyschlým slatinným mokřadům typických pro stolové hory. To znamená, že jsme se dostali – na poměrně krátkém úseku – od míst energeticky vydatných míst až k místům zcela opačným.

Energie se po celé trase představuje nestejně dlouhými užšími nebo širšími skalními průrvami nebo svislými stěnami.

Jedinečnou ukázkou v horní části naší cesty byl kříž dvou skalních pískovcových prostupů ukazujících přesně na pozitivní průsečík dvou na sebe přibližně kolmých linií. Nemohli jsme zcela pochopitelně vynechat skalní bránu a vyhlídku Koruna. Zatímco na skalní bráně se podepsala především vyzařovací složka prasíly – lidské tělo dobíjecí energetické místo, pak na skalním výběžku Koruně se podepsala opačná složka, tedy energii odebírající. Na takovém místě není radno dlouho přebývat.

Po návštěvě Koruny se přesouváme kolem Čertova sedla do nejzajímavější části pojmenované Bludiště. V něm nacházíme bezpočet fantastických skalních útvarů. Jeho součástí jsou Slavanské skalní hřiby, které jsou většinou obrostlé lesním porostem. Podobné najdeme v Kladském pomezí, zatímco další, pojmenované Pokličky, najdeme v Kokořínském údolí, nebo, jednu téměř neznámou, ba přímo utajenou, v lesním masivu západně od zříceniny královského hradu Ralsko. Ale vraťme se na Broumovsko.

Téměř na konci našeho „skalního“ putování se nachází kamenná památka, jíž je Pánův (Oberfořtův) kříž (1827) stojící pod Božanovským Špičákem. Kříž je usazen na kříži vyzařovacích linií. Vytváří kolem sebe, na vyzařovacím průsečíku linií, pole poměrně velké energetické mohutnosti.

Kříž byl dříve součástí Vambeřické poutní cesty. Nyní se stal místem rozcestí tří turistických cest – žluté, zelené a červené. Další neméně energeticky vydatné místo najdeme na vnější boční obvodové zdi kostela archanděla Michaela ve Vernéřovicích. Vlastně ho ani nemusíme hledat. Je totiž označené, upozorní nás na něj Ježíš Kristus. Další dobíjecí místo najdeme na okraji obce Otovice – je jím sloup se čtrnácti svatými pomocníky (1886), kteří jsou římskokatolickou církví uctíváni společně. Mezi ně např. patří sv. Barbora, či sv. Jiří. Každému z nich je přiznávána léčivá síla. Místo pro tento sloup bylo přepečlivě vybráno. Jeho střed je nad sloupem označujícím zároveň vydatný průsečík linií. Proto má místo před ním, zejména přímo proti sloupu, skutečně léčivé účinky. Dobíjí totiž člověka léčivou životodárnou energií.

Za historicky nejstarší známou stavbu můžeme nedaleko Otovic považovat zarostlé Slovanské hradiště na vrchu Hoprich. Zůstaly po něm pouze více či méně viditelné valy. Jejich stáří můžeme pouze odhadovat. Mohly vzniknout kolem roku 700.  Ale posuňme se v čase do počátku 18. století. Protože Geopark Broumovsko, má kromě přírodního ještě druhý aspekt. Tím jsou barokní stavby postavené otcem a synem Kryštofem a Kiliánem Ignácem Dienstzenhoferovými.

Perlou mezi těmito stavbami je největší z nich – benediktinský klášter (s nádherným řádovým kostelem sv. Vojtěcha), který jak pták Fénix vstává z popela. Druhou opačnou, tedy nejmenší stavbou, je pěticípá kaple Hvězda. Obě stavby jsou energeticky nadmíru vydatné.

Nejdříve si ale stručně představme barokní kostely, které kapli P. Marie Sněžné obklopují. Většinou to jsou půdorysně neobvyklé kostely. Jsou úžasnou ukázkou barokní tvorby založené na průběhu sítě energetických linií.  A v několika málo případech také na její proměně. Stavby působí také jako zářiče energie nejenom dovnitř, ale také ven. Záleží na způsobu uložení a vhodně vybraném materiálu. Což zcela pochopitelně věděli také stavitelé. Na Broumovsku byl, nejenom kvůli dostupnosti, ale právě také kvůli energii, používán červený pískovec. Jako dlažební kámen ho dokonce najdeme v prvním rajském dvoře broumovského kláštera. Podívejme se na některé jednotlivé energeticky zajímavé stavby:

Ruprechtice – kostel sv. Jakuba Většího (1720 – 23) se zděnou zvonicí a farou je ze všech kostelů energeticky nejvydatnější.

Vernéřovice – kostel Sv. Michaela archanděla (1719 – 22) postaven na návrší uprostřed vsi v místě dřevěného kostela. Je to jednověžová oválná skladba. Původní zvony, jako u bezpočtu dalších kostelů v Česku, ukradli za války Němci. Má o něco menší energetickou vydatnost podobnou další stavbě.

Otovice – kostel sv. Barbory (1725 – 27) s osmi kaplemi, v obci u silnice. Je postaven na místě dřevěného protestantského kostela, jako u jediného z celé skupiny vede osová hlavní linie kostela přibližně směrem sever – jih, energetická vydatnost stavby je ve srovnání s ostatními mírně nadprůměrná.

Vižňov – kostel sv. Anny (1724 – 28) se hřbitovem.  Energeticky velmi vydatná je márnice s kaštanem koňským, ve srovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný. Z nedalekého Meziměstí musím výjimečně třeba zmínit ještě dvě stavby. Malý barokní zámek je založený klasicky. To znamená vyzařovací linie je na zámek přibližně kolmá a prostupuje středem vstupních dvoukřídlých vrat. Architektonicky úžasná stavba, na kterou mě upozornil letitý tulák Českem V. Kašpar, by měla být prohlášena národní kulturní památkou. Monumentální pozdně barokní nádraží se sokolovnou, divadlem a restaurací bylo totiž vybudováno v 70. letech 19. století. Jedna polovina patřila Prusku a druhá Rakousko-Uhersku.

Heřmánkovice – kostel Všech svatých (1722 – 27) stojí na mírném návrší nad obcí a nahrazuje předchozí dřevěný. Stavba je protáhlý ovál. Energeticky vydatná je opravená márnice pod ním, energeticky nejvydatnější ze všech předchozích staveb.

Bezděkov – kostel sv. Prokopa (1724 – 27), patrona benediktinů, je kromě jejich klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Broumově jako jediný v celém Česku s hodinami, dvouvěžový a jako jediný zároveň leží mimo Broumovsko. Je na okraji obce a zdaleka viditelný, v porovnání s předchozími je energeticky nejméně vydatný.

Broumov – kostel sv. Václava je ve srovnání s ostatními menší stavbou méně než střední vydatnosti, je až čtvrtou sakrální stavbou postavenou na stejném místě.

Božanov – kostel sv. Máří Magdalény (1735 – 48), stojí na místě kostela předcházejícího z roku 1384. Zvenčí zdánlivě vypadá jako podélná stavba, má ale kruhový půdorys hlavní lodě a eliptický presbytář, doplňuje ho hranolová věž. Ježíš (Pankrator) před vstupem do kostela je na vydatné vyzařovací linii a také mohutná lípa, která je vyšší než střecha kostela. Na stupínku před oltářem stojí kovový kříž označující průsečík linií, což je v Česku také jedinečné. Je to energeticky nejvydatnější kostel, jak nám z dálky napovídá mohutná lípa před vstupem do kostela.

Šonov – kostel sv. Markéty (1726 – 29) – dva předchozí kostely shořely, proto dvě věže šikmo vsazené do půdorysu snižují, kvůli zásahu bleskem energetickou vydatnost stavby, kostel střední energetické vydatnosti.

Martínkovice – kostel sv. Jiří a Martina (1709 – 19) postavili Martin Allia se synovcem Janem Baptistou. Ač obdélníkového půdorysu, tak z kazatelny působí jako kruhová stavba, v porovnání se všemi předchozími stavbami je energeticky nejvydatnější.

Před večerem náročného dne jsme dorazili ke kapli P. Marie Sněžné (1732 – 33) pojmenované Hvězda. Několik desítek metrů vlevo, v sousedství pěticípé Hvězdy, vězda, je chata (bývalá hájovna) stejného jména, jejíž stylový interiér je také „hvězdně“ vyzdoben. Z jejího vnitřního ochozu nahlédneme do úžasného členitého lesního porostu prostoupeným, možná ještě stále neobjevenými, roztodivnými skalisky.

Do sousední pohostinné chaty jsem zašel za p. Novákem pro klíč od kaple.  Když jsem mu sdělil, že nám už vyšel vstříc broumovský farář dr. M. Lanži, který nás zásobil několika kilogramy klíčů od kostelů Broumovska, tak mně také převelice ochotně klíč od mřížových dveří zapůjčil. Kaple Hvězda je totiž energeticky nejvydatnější stavbou ze všech uvedených. Je postavena ve tvaru pravidelné pěticípé hvězdy. Představme si trochu její historii: Byla vybudována za opata Otmara Zinkeho v roce 1733, stejně jako zmiňované kostely Broumovska Kiliánem Dientzenhoferem. S kaplí byla v sousedství postavena poustevna pro mnicha, který ji měl chránit. V roce 1787 byla kaple z nařízení Josefa II. zrušena. Obnovil ji až v roce 1855 opat Dr. J. N. Rotter. V dávných dobách byl na stejném místě, známém pod pojmenováním Polická hora, postaven dřevěný kříž, na jehož vrcholu byla připevněna pro orientaci pocestných zlatá hvězda.

Pětiboká kaple Hvězda je postavena na velmi vydatném průsečíku linií. Příčná vytváří skalní průrvu prostupující pod základy kaple. Průrvy v pískovci vytváří, jak jsme si v úvodu pověděli, silné vyzařovací linie. Ne až tak energeticky vydatných, jak jsem již uvedl, je v Broumovských stěnách víc.

Po energetické stránce je kaple Hvězda opravdovou hvězdou.

Závěrem článku si povězme o tom nejdůležitějším. Benediktini – podobně jako různým způsobem Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuité) zejména v Klementinu – poukázali kovovým křížem nepřehlédnutelně dvakrát na energetický průsečík linií. A to ve vstupním prahu broumovského kostela svatých Petra a Pavla. A po druhé na dřevěném stupínku před hlavním oltářem. Benediktini předpokládali, že se na energetickou síť linií zapomene, a tyto dva kříže měly být trvalou připomínkou jejich poznání. A nemýlili se.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 14. prosinec 2017

Je sychravo. Občas se nám ani nechce jít ven, míváme chuť jen tak hezky z tepla gauče a zpod hřejivé deky pozorovat přes okno barevné padající listí, jak se jemným pohupováním snáší k zemi.  Osobně mám tento čas velmi ráda. Prožívám jakési postupné uzavírání se do sebe, do svých pocitů a vnitřních prožitků.  Vnímám zklidnění, tělesné i mentální, stejně jako lesní zvířata se i já uchyluji k pomyslnému spánku. Zima bude dlouhá… Toto pohroužení, které započne s prvními chladivými výrazně zkracujícími se dny, bývá ovšem náhle přerušeno s prvními padajícími sněhovými vločkami.  Melancholický déšť vystřídá bělavý sníh a v každé dušičce se začíná pomalu probouzet vnitřní dítě. S očekáváním prvních zimních radovánek na sněhu, pečení cukroví a zdobení stromečku se rozjasní očka dítěte i dospělého. Proč? Protože dítě radost z okamžiku dokáže, zatím, spontánně prožívat. A každý dospělý jednou fyzickým dítětem byl a své vnitřní dítě nosí stále ve svém srdci, jen je někdy uloženo tak hluboko a pod nánosem každodenních povinností a starostí, že jeho cesta na světlo není právě jednoduchá. Osvoboďme své vnitřní dítě! Dejme mu prostor, nechť nám ukáže radostnou cestu životem…

Pozorujme chvíli spontánně si hrající děti. Nechme se jimi inspirovat. Prožívejme radost jako oni, nefiltrujme ji skrze rozumovou analýzu přínosu ze hry. Vnímejme hru jako cíl samotný. Děti se hrou učí. I my dospělí můžeme mnohé skrze hru pochopit… Například právě to být zcela SPONTÁNNÍ, prožívat RADOST a velkoryse TVOŘIT.

Všimli jste si někdy, kolik omezení na sebe dobrovolně přijímáme ze společnosti, ve které žijeme? Od malička nám babička a děda, máma a táta, paní učitelky říkaly: „Neskákej do kaluží, budeš špinavý!“, nebo „Nehraj si v blátě! Kdo to bude prát…?, nebo „Nekřič jako na lesy, to se nedělá…“ , také: „Chceš si hrát? Tak až budeš mít hotové úkoly!“  K těmto vnějším omezením, které se staly součástí našeho pohledu na život, jsme do sebe někdy, většinou nevědomě, integrovali ještě svá vnitřní omezení vyplývající z našich emočních, hluboce zakořeněných a ne plně prožitých traumat. Ovládá nás strach a stud.

Z pravidla, které upřednostňuje povinnosti před hrou, jsme si vzali to, že je třeba nejdříve splnit veškerá očekávání na nás kladená, ať už námi samotnými či naším okolím, (práce, péče o domácnost, péče o děti …) a pak možná někdy, možná nikdy, vyjde čas na hru. Z mé vlastní zkušenosti a z pozorování to vychází spíše na to nikdy, bohužel. Jenomže co se stane, když budeme ignorovat svou přirozenou potřebu hry? Ze života nám odejde radost. Dítě se přirozeně radovat chce, radost cíleně vyhledává, touží se smát. My dospělí si často radost odepíráme, protože na ni ještě nepřišel ten správný čas, nemáme splněno to a ono, teď se to nehodí ať už společensky nebo osobně. Výsledkem je pochmurná společnost barvy šedavé myšky. Baví vás to? Cítíte se být vnitřně šťastní? Ne? Asi vám chybí radost…Změňte to! Buďte opět dítětem. Občas si dopřejte chvíle bez starostí, prožívejte jen a jen svou hru.

Používám slovo hra, ale nemusí jít nutně o hru. V širším slova smyslu jde o činnost, která nám přináší čistou radost. Činnost, během které se naprosto ztratíme v čase a prostoru, uchváceni svou polarizovanou pozorností. Co jste dělali rádi jako malé děti? Skákali jste do kaluží nebo běhali v lese? Zkuste si třeba během podzimní procházky párkrát skočit či vkročit do kaluže a sledovat vodu, jak lemuje podrážku vaší boty. Třeba vás to uchvátí. Nebo se během venčení pejsků, svých dětí či vnoučat proběhněte v lese a třeba si i zakřičte. Dovolte si to. Zajděte s dětmi se sáňkami na kopec a užijte si jízdu, dvě, tři. Dovolte si spontánní radost vyjádřit nahlas, od srdce se zasmát. Nehleďte na to, jestli vás někdo poslouchá. Protože pokud vás někdo uslyší se od srdce zasmát, zasměje se s vámi a pokud ne, má ještě více problémů než vy a právě vy mu můžete být inspirací v tom, brát život s lehkostí.

Můžete se nechat pohltit svou oblíbenou činností ve společnosti někoho blízkého a svou radost sdílet, anebo můžete prožívat svou radost uvnitř sebe sama. Chodíte rádi do kina? Zajděte si na vánočně laděnou pohádku. Zpíváte rádi? Zazpívejte si ve sprše i jinde. Plácáte se rádi ve hlíně? Přesaďte si kytičky nebo si uplácejte misku na keramickém kroužku a darujte ji někomu pod stromeček. Lepíte rádi modely? Kupte si jeden nový model letadla či světové stavby a zavřete se na celý večer s lepidlem a nůžkami v pracovně. Pečete rádi? Dejte se do pečení cukroví a zkuste vytvořit to, co jste zatím ještě nikdy nevytvořili. Naučte se jiný druh, zkuste jinou polevu, rozmanité tvary. Nebojte se být kreativní. Realizujte si své nápady a mějte z nich radost. Buďte TVOŘIVÍ!

Když se ponoříte do aktivity, která vás skutečně baví, nebudete vnímat ani žízeň, ani hlad ani únavu. A uvidíte, že po ukončení této aktivity budete tolik nabití energií, že budete toužit svou radost dávat dál! A o to tady jde! Jenom vnitřně šťastný člověk dokáže svou radostí prosvětlit své okolí, rodinu, společnost. Světlo vychází z nás, z našeho srdce. A když je ho hodně, září do dáli. Je to přesně ta jiskra, která září v dětském oku a kvůli které jsme schopni každoročně opakovat šarádu se zdobením vánočního stromečku a přípravou nejrůznějších překvapení. S každým dětským úsměvem, s každým radostným otevřením vánočního dárku se totiž nadechne i to malé dítě uvnitř každého z nás a i náš obličej se rozzáří. Přeji vám krásný adventní čas.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 27. listopad 2017

Kniha Mateřství a seberealizace, neotřelá prvotina autorky Lucie Nobis

Deset inspirujících, niterně nahých zpovědí českých žen. Kniha o hledání a nacházení souvislostí v životě.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. listopad 2017

Čemu se mám v práci věnovat nejdřív? Bude lepší zaparkovat na prvním volném místě, nebo jet dál do centra? Kolik bytů mám projít před rozhodnutím o koupi? Půjdeme večer do restaurace, nebo se najíme doma? Kde jsou dvě stejné ponožky?
Poznáváte svou nerozhodnost?
Nejste sami.

Jakkoli to zní překvapivě, v běžném životě neustále řešíme obdobu nejtěžších problémů, jimiž se zabývají informatici. Od počítačů neočekáváme váhání, neefektivitu, ani lítost nad špatným rozhodnutím – proč tedy nevyužít počítačových postupů pro optimalizaci našich každodenních rozhodnutí?

Jak využít počítačové algoritmy při každodenním rozhodování
Brian Christian a Tom Griffiths

Usnadněte si svoje rozhodování pomocí  knihy Algoritmy pro život, která je strhujícím pojednáním o způsobech využití počítačových algoritmů v každodenním životě. Autoři dokázali proměnit poznatky z oblasti informatiky ve strategie k řešení mnoha problémů v běžném životě — od hledání partnera či partnerky po nalezení parkovacího místa, od řazení obsahu e-mailové schránky po pochopení fungování vlastní paměti. Všichni se musíme často rozhodovat, ačkoli se potýkáme s nejistotou, časovými omezeními, neúplnými informacemi a rychle se měnícím světem – a v této zábavné knize sahající napříč vědeckými obory nejen že najdete srozumitelně podané praktické rady, jak přitom efektivně využít čas, prostor a úsilí, ale současně pochopíte součinnost algoritmů a lidské mysli.ů informatiky nakonec nevypadá tak špatně. Na rozdíl od většiny jiných rad jsou tyto podpořeny důkazy."

"Žít podle poznatků informatiky nakonec nevypadá tak špatně. Na rozdíl od většiny jiných rad jsou tyto podpořeny důkazy."

V TÉTO DŮVTIPNÉ KNIZE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE
Jaké algoritmy využíváme intuitivně a jaké bychom k nim měli přidat.
Co stojí za to udělat a kdy to včas nechat být.
Jakým způsobem dělit svou pozornost.
Kolik chaosu se vyplatí akceptovat.
Do jaké míry máme poznávat nové věci a kdy si užívat ty ověřené.
Jak vyřešit záhadu třídění ponožek.
"Intuitivně chápeme, že život je hledáním rovnováhy mezi novostí a tradicí, mezi nejnovějším a nejlepším, mezi riskováním a vychutnáváním si věcí, které známe a zbožňujeme. Vyvstává zde však otázka: jaký poměr vlastně hledáme?"

UKÁZKA Z KNIHY ALGORITMY PRO ŽIVOT

Kručí vám v žaludku. Zajdete do té italské restaurace, kterou už znáte a zbožňujete, nebo do té nedávno otevřené thajské? Vezmete nejlepšího kamaráda, nebo zavoláte nové známé, kterou byste rádi poznali blíže? Těžko rozhodnout – možná prostě zůstanete doma. Uvaříte jídlo podle osvědčeného receptu, co vám zaručeně vyjde, nebo na internetu zkusíte najít novou inspiraci? Dobře, tak nic, co kdybyste si tedy jenom objednali pizzu? Řeknete si o tu, co obvykle, nebo se zeptáte na speciální nabídku? Ještě než se dostanete k prvnímu soustu, jste už vyčerpaní. Myšlenka, že si pustíte hudbu, zhlédnete film nebo přečtete knihu – ale jakou? –, už se vůbec nejeví jako relaxace.
Každý den jsme neustále nuceni rozhodovat se mezi možnostmi lišícími se ve velmi specifickém rozměru – zkusíme nové věci, nebo zůstaneme u svých oblíbených? Intuitivně chápeme, že život je hledáním rovnováhy mezi novostí a tradicí, mezi nejnovějším a nejlep- ším, mezi riskováním a vychutnáváním si věcí, které známe a zbožňujeme. Vyvstává zde však stejná otázka jako v případě dilematu mezi hledáním a jednáním při honbě za bytem: jaký poměr vlastně hledáme?

Robert Pirsig ve svém klasickém díle z roku 1974, knize Zen a umění
údržby motocyklu, zavrhuje konverzační frázi „Co je nového?“.
Podotýká, že kdyby takovou otázku „někdo zodpověděl doslovně,
odpověď by byla nekonečnou přehlídkou nepodstatných maličkostí
a módy, naplavenin zítřka“. Navrhuje alternativu, jež je podle něj
mnohem lepší: „Co je nejlepšího?“
Realita však není tak prostá. Máme-li na paměti, že každá „nejlepší“
píseň a restaurace z řad vašich favoritů začala skromně jako
něco pro vás „nového“, uvědomíme si, že na světě existují další, zatím
nepoznané „nejlepší“. Nové věci si tedy nepochybně zaslouží
přinejmenším část naší pozornosti.
Obnošená pořekadla a aforismy toto napětí popisují, ale neřeší.
„Získávej nové přátele, ale staré si ponechej, noví jsou stříbro a staří
zlato“ a „Není života tak bohatého a vzácného, leč další přítel do něj
může vstoupit“ jsou jistě pravdivá úsloví; přinejmenším po stránce
rytmu jsou nezpochybnitelná. Nic však neříkají o poměru, dejme
tomu, „stříbra“ a „zlata“ zaručujícím nejlepší slitinu naplněného života.
Informatici se hledáním této rovnováhy zabývají již více než padesát
let. Mají pro ni dokonce název: explore/exploit tradeoff (kompromis
mezi zkoumáním a užíváním).

www.melvil.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 2. říjen 2017

Podzim láká k procházkám. Stromy se barví do červené, žluté, zlaté, radost pohledět. Zkuste si nasbírat krásné listy a složit svoji kytici. A pro dovršení domácí pohody uvařit i polévku v barvách podzimu. Naše tělo v toto roční období uvítá teplé jídlo.
Skvělá je kořenová zelenina třeba přinesená v košíku z některého z Farmářských trhů.
Mrkev má v sobě vitamín A, abychom lépe viděli. Celer? To je skvělý pomocník na trávení, čistí ledviny, má spousty minerálů a vitamínu B. Nevadí mu vaření! Petržel dodá draslík, vápník na kosti, vitamín A, vitamín B. A zlatou tečku: dýni, to je barva podzimu! Navíc je přímo šampión v obsahu užitečných látek. Posiluje imunitu, což je právě teď potřebné, všude létají chřipkové viry. Má v sobě víc draslíku než banány, betakaroten, lutein na oči a velkou dávku železa pro dobré vytváření červených krvinek. A nezapomenout na olivový olej, protože bez pomoci nějakého tuku lidské tělo neumí využít vitamín A.

Budeme potřebovat:
2 mrkve
2 petržele
½ většího celeru
1 menší dýni Hokaido
listovou petržel
3 lžíce olivového oleje
hrst dýňových semínek
Kořenovou zeleninu umyjte, oškrábejte, nakrájejte na kolečka. Dýni pečlivě omyjte, nakrájejte na kostičky i se slupkou. Vařením krásně změkne a bylo by jí škoda vyhodit, má v sobě vitamíny. Vložte do kastrolu, zalejte vodou a vařte na velmi mírném ohni 30 min.
Polévku na talíři ozdobte dýňovými semínky a posypejte nakrájenou zelenou petrželkou.
Polévka bude voňavá a stejně barevná jako kytice z podzimního listí, kterou si můžete ozdobit stůl.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 22. srpen 2017

Nechte se vést dávnou šamanskou moudrostí a ponořte se do světa Medicinských karet
Medicinské karty vycházejí z dávného učení amerických indiánů. Ti považovali zvířata za průvodce, kteří nám mohou pomoci nalézt harmonii a rovnováhu na naší životní cestě. Tyto karty jsou nádhernou pomůckou pro osobní růst. Kromě vedení na „Duchovní cestě“ se vám mohou stát zdrojem uzdravování a síly a pomoci vám v pochopení a řešení vztahů a složitých životních situací.
Toto dárkové balení obsahuje 52 nádherných karet a knihu, ve které kromě obsáhlého textu ke každému zvířeti najdete návod, jak karty používat k vykládání, nalezení devíti totemových zvířat či vytvoření Medicinského štítu.

Nenechme se zmást tím, že jsou to JEN karty a příručka, protože ve skutečnosti tu je velmi zajímavě a poučně shrnut základ šamanské moudrosti o zvířatech, o silových, totemových zvířatech a o jemném působení těchto energií na naši duši. Uvědomování si svých kvalit, své duše, své cesty díky léčivému působení zvířat je fascinující cestou podle mě pro mnohé další generace, protože se hluboce dotýká kořenů lidstva.

Pro hlubší poznání je třeba delších zkušeností a více věnované energie do času, četby a zkušebních výkladů. Pak se Medicinské karty rozvinou jako vzácný dar.

Medicinské karty
poznejte magickou sílu zvířat
Jamie Sams, David Carson
Kniha a 52 karet
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE
www.synergiepublishing.com

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 4. červen 2017

Máte rádi květiny? Autorka Markéta Keclíková vám ukáže, jak obohatit svůj každodenní život květinami a udělat radost sami sobě i vašim nejbližším!

Jedinečnost knihy spočívá v podrobném popisu doprovázeném detailní fotodokumentací nejrůznějších květinových vazeb, věnců, svícnů, aranží a dalších nápadů na dárky z květin napříč ročními obdobími, svátky a slavnostními událostmi. Obsahuje přes 200 návodných a ilustračních fotografií, podle kterých dokáže i začátečník vyrobit půvabný a originální dárek pro dívku, ženu či muže.

Autorka knihy zasvěcuje čtenáře srozumitelnou a čtivou formou do základů praktické floristiky, jejích technik a pojetí, ale obsahuje také řadu užitečných rad týkajících se nákupu květin, péče o ně a jejich vlastností. Najdete zde 200 postupových fotografií.

Kniha potěší všechny kreativní milovníky květin a květinových dekorací, ať už je pro ně floristika pouhým koníčkem, nebo přemýšlejí o profesionální dráze.

Markéta Keclíková získala své floristické dovednosti a manažerské schopnosti studiem na floristických kurzech v evropských metropolích, jako je Paříž, Londýn či Amsterodam. Následně otevřela květinářství v pražských Dejvicích.

Nastřádané zkušenosti zúročila před jedenácti lety v projektu úspěšného květinového ateliéru Rosmarino v centru Prahy. Dobré načasování, rozložení sil i financí, ale předně důvěra řady spokojených zákazníků ji přiměla pořádat kurzy a semináře, během nichž měsíčně proškolí až 50 zájemců o tento obor.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 31. březen 2017

„Kdo chce něco změnit, musí začít sám u sebe. Mnozí z nás, mě nevyjímaje, bohužel prodělají změnu vědomí teprve tehdy, když nefungují jejich staré koncepce. A to vždycky bolí. Nevýhoda se po čase stane vaší výhodou. Já sám jsem například považoval úraz za největší katastrofu svého života. Dnes je mým největším pokladem.“ Clemens Kuby

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 2. červen 2016

Jakou kvalitu přinášíte do pracovní skupiny?  Co zastupujete? Čeho se vám dostává méně? Inspirujte se tímto kvízem.

1. Mám velmi přesnou představu o tom, co je správné a nesprávné, dobré a špatné.
2. Často reaguji, spontánně. Říkám věci bez obalu, jednoduše a přímo, na rovinu. Někdy až zpětně mi dochází, že bych se mohl/a někoho dotknout.
3. Mám tendenci řešit problémy krok za krokem, stojím vždy nohama na zemi a zachovám klid.
4. Dělá mi starosti, když musím udělat nějakou práci ve velmi napnutém časovém termínu.
5. Mezi cizími lidmi se cítím „jako na trní“, trvá než si na ně zvyknu.
6. Mám rád nové prostředí a lidi, snadno si najdu posluchače.
7. S cizími lidmi najdu rychle kontakt, rád/a nacházím „společnou řeč“.
8. Jsem přesvědčen/a, že formální postupy a detailní procedury omezují výkonnost.
9. Rád dělám práci, ve které mám čas na přípravu a promyšlení.
10. Práce jsou především lidé, sdílení zkušeností mě inspiruje.
11. Je pro mě obtížné přicházet s myšlenkami či názorem bez jejich předchozího zvážení.
12. Nevěřím, že je dobré marnit čas chozením kolem horké kaše.
13. Často úplně ztrácím pojem o čase a tak se stane, že přicházím na dohodnuté schůzky pozdě (není to ovšem zpravidla moje chyba, nerad/a někomu něco odmítám).
14. Řídím se jen jedním pravidlem a to: „funguje to v praxi nebo ne“.
15. Dodržuji sebe-disciplínu v takových věcech, jako jsou včasný příchod atd.
16. Předtím, než řeknu svůj názor, naslouchám druhým lidem.
17. Tišší, přemýšliví lidé mě zneklidňují.
18. V diskusích většinou přicházím se spoustou okamžitých nápadů.
19. Rád zvažuji mnoho alternativ, než se rozhodnu pro nějaké řešení.
20. Akce, to je to, co mne zajímá, nevydržím dlouho v klidu.
21. Je pro mě vyčerpávající mít stanovené přesné cíle a plány.
22. Být neustále mezi lidmi je nesnesitelné, cením si svého soukromí.
23. Vždy mě zajímá, co myslí druzí lidé.
24. Mám rád/a drama a vzrušení krizových situací.

Ano pro otázky: 1, 3, 5, 7, 11, 15, 19, 22 tj. SYSTEMATIK

Ano pro otázky: 4, 9, 10, 13, 16, 18, 21, 23 tj. TÝMOVÝ HRÁČ

Ano pro otázky: 2, 6, 8,12, 14, 17, 20, 24 tj. EXPERIMENTÁTOR

Vyhodnocení:

SYSTEMATIK: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém se dodržují „pravidla hry“. Máte rád/a, když se na druhé můžete spolehnout a dohody nejsou jen prázdná slova. Berete je vážně. Rád/a pracujete v klidném prostředí, které má pracovní „cvrkot“. Nepotrpíte si na dlouhé řeči. Osobní věci, pocity si „necháváte na doma“. Tlachání vás nudí a vlastně také zdržuje od práce. Jste spolehlivý/spolehlivá, nemáte rád/a, když vás někdo příliš kritizuje, sám/a dobře víte, kde se co dá vylepšit. Práce vás musí bavit.

EXPERIMENTÁTOR: Dáváte přednost pracovnímu prostředí, ve kterém můžete vyniknout. Rád/a soutěžíte s druhými o pozornost vašeho šéfa. Inspirujete druhé lidi, míváte plno nápadů (některé zapadnou) ale mnoho dokážete rychle realizovat. Omyl vás nerozhodí, rychle najdete jinou možnost, jak situací pohnout. Lichotí vám, když vás znají lidé nejen ve vašem oddělení, ale také v jiných částech organizace. Býváte považován za dobrého společníka/společnici. Nejvíc vás zlobí rigidní pravidla a postupy, které podle vás mnohdy věci zesložiťují. Máte odvahu i riskovat.

TÝMOVÝ HRÁČ: Dáváte přednost přátelskému prostředí. Jste považován/a za společenského člověka. Dokážete druhým lidem trpělivě naslouchat, kladete jim často zvědavé otázky. Baví vás práce v týmu, ráda s lidmi diskutujete a díky tomu vás napadají dobré věci. Nedovedete si představit práci v zavřené kanceláři, kde celý den neuvidíte „živáčka“. Býváte lidem sympatický/sympatická již od prvního dojmu. Často se za vámi chodí poradit i v osobních situacích. Jste důvěryhodný/á. Držíte skupinu pohromadě.

Další inspirace na www.alenajachimova.cz

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 3. duben 2016

1. duben, tedy Apríl, je dobrou příležitostí připomenout si, že smích a humor nesmějí v životě chybět. Aprílové žertování je tradice sahající zhruba do 17. století. První známá písemná zmínka o vyvádění aprílem v českých zemích pochází z roku 1690. A tradice vzkvétá dodnes.

Duben by se možná mohl stát měsícem legrace, stejně jako býval kdysi dávno březen měsícem knihy. Bez smíchu a humoru se nedá spokojeně žít. Smích přináší uvolnění, dobrou náladu i lepší vztahy s ostatními. Je to signál, že vše je v pořádku a můžeme si chvíli užívat radosti ze života. Smích má pozitivní vliv na duševní i tělesné zdraví. Je to lék, který je každému dostupný, nedá se předávkovat a nemá vedlejší účinky. Význam humoru a smíchu si v posledním desetiletí začínají uvědomovat i neurovědci a antropologové. Smích se tak stal objektem seriózního vědeckého zkoumání a přibývá pokusů využívat ho v léčbě (což ovšem není žádná legrace).
Když se řekne smích, jako první nás napadne veselí, dobrá nálada a žertování. Smích ovšem nemusí vyjadřovat jen pozitivní emoce. Existují i jiné druhy smíchu, například smích zlomyslný, výsměch, smích rozpačitý, smích hysterický.

Jak to se smíchem tedy je? Proč a čemu se vlastně lidé smějí?
Smích je forma neverbální (tj. neřečové) lidské komunikace. V určité zárodečné podobě se vyskytuje i u primátů (a částečně asi i u jiných savců). Např. šimpanzi vydávají při hře a vzájemném lechtání zvuky podobné smíchu a mají i podobnou mimiku ve tváři.
Schopnost smát se je člověku vrozená. Smích se nemusíme učit, máme ho v genech. Dítě se směje dávno předtím, než začíná mluvit. Smát se umějí i děti od narození hluchoslepé, které nikdy mimiku smíchu neviděly a ani neslyšely, jak „správný" smích vlastně zní.
Smích je univerzální fenomén ve všech jazycích a kulturách. Sejdou-li se třeba Čech, Číňan a Laponec, nebudou si patrně rozumět ani slovo, ale smát se budou podobně – slabikami ha-ha-ha, které mají určitý charakteristický rytmus (každé „ha" trvá asi 1/15 sekundy a opakuje se přibližně 5x za sekundu; rychlejší či pomalejší rytmus už není vnímán okolím jako smích).
Jaký má smích evoluční význam? Proč vlastně vznikl a k čemu slouží?
Smích je především komunikační signál, starší než řeč. Předpokládá se, že se vyvinul jako společenský signál k vyjádření pozitivních emocí a přátelských postojů. „Smějící se" mladý šimpanz vyjadřuje pohodu a vybízí druhého ke hře nebo ke kamarádění. Podobně vyjadřuje smějící se člověk dobrou náladu a přátelské pocity.

Charakteristická mimika smíchu je patrná nejen kolem úst, ale i kolem očí. To je jeden druh smíchu – „pravý", pozitivní a spontánní projev. Předpokládá se, že vznikl před miliony let.

Věda ale rozlišuje ještě druhý typ smíchu, který souvisí spíše s negativními emocemi (nervozita, výsměch, nejistota). Tento negativně zabarvený smích aktivuje svalstvo jen kolem úst, nikoliv kolem očí. Těchto rozdílů si všiml už v 19. století francouzský neurolog Guillaume Duchenne, ale až v posledním desetiletí je jim věnována větší pozornost. „Nepravý" smích, spojený s negativními emocemi, je už specificky lidská schopnost, která vznikla nejspíše o tisíce let později a je vedena snahou skutečný smích či úsměv napodobit. Ať už proto, že se smíchem snažíme něco zastřít či manipulovat ostatní, nebo proto, že se snažíme uvolnit napětí či dostat se do lepší nálady. Typy smíchu se liší i v tom, jaké oblasti mozku se při nich aktivují. Jde tedy o dva specifické evoluční fenomény.
Lidé tyto dva typy smíchu velmi dobře rozlišují. Studie u dobrovolníků prokázaly, že lidé jen podle zvukového záznamu v naprosté většině správně rozpoznali, zda jde o smích veselý, nervózní nebo výsměšný.

Stejně tak lidé rozeznávají rozdíly v mimice: upřímný radostný smích se promítá do celého obličeje včetně výrazu očí. Jiné typy smíchu se mimicky projevují jen v dolní polovině obličeje a lidé je mohou vnímat jako neupřímné (smích „není v očích"). To je také jeden z důvodů, proč nejistí lidé mohou na ostatní působit neupřímně nebo nafoukaně.

Jejich smích a celá jejich mimika, jež mají zastřít nervozitu, jsou křečovité a nevěrohodné. Také rozzářené „thymolinové" úsměvy některých politiků a mediálních celebrit jsou smíchem nepravým, jenž má v tomto případě manifestovat srdečnost a vstřícnost.

Smích léčí
Tělo vnímá smích jako signál, že je možné se uvolnit. A smích skutečně vyvolává uvolnění nejen psychologické, ale i fyziologické: snižuje hladiny stresových hormonů (kortizolu), spouští sekreci endorfinů, má pozitivní vliv na imunitní, endokrinní a kardiovaskulární systém. A řadu prospěšných účinků jsme nejspíš dosud neodhalili. Něco naznačují experimenty se zvířaty. U pokusných zvířat se zjistilo, že při stavech podobných smíchu (lechtání) vylučují chemickou látku, která má antidepresivní a protiúzkostné účinky. Je velmi pravděpodobné, že podobné procesy probíhají i u lidí.
Nezapomínejte proto na svou denní porci smíchu a humoru: nejen v žertovném měsíci dubnu, ale po celý rok. Vyhledávejte humorné stránky každodenního života, smějte se co nejčastěji (i sami sobě), obklopujte se veselými lidmi se smyslem pro humor. Smích je totiž nejlepší lék na bolesti života (Wilhelm Bousset).

Pár výňatků z žákovských knížek
• Lže a schválně uvádí jiné letopočty.
• Hodil mokrou houbu po učitelce a ta po dopadu na zem udělala loužičku.
• Dává pořád pozor, jestli dávám pozor, a když si myslí, že nedávám pozor, tak nedává pozor.
• Bez dovolení padá ze židle.
• Vědomosti vaší dcery se rovnají nule. Pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.
• Napovídá nedovoleným způsobem.
• Pravidelně chodí do školy nepravidelně.
• Snědla pomůcky na výtvarnou výchovu.
• Olizuje temperové barvy a diví se, ze pak zvrací.
• Nepíše si, co říkám, píše jen to, co potřebuje.
• Zařval: "nálet na blbý" a pustil mi na nohu kovadlinu.
• Pořád se hlásí.

O výchově psa
Pes nesmí do domu.
Pes smí do domu, ale jen do některých místností.
Pes smí do všech místností, ale ne na gauč.
Pes smí na gauč, ale ne v žádném případě do postele.
Pes smí do postele, ale jenom když je pozván.
Může tedy spát v posteli kdy chce, ale ne pod peřinou.
Pes může být i pod peřinou, ale jenom, pokud mu to pán dovolí.
Pes může spát pod peřinou kdykoliv.
Člověk musí požádat psa o souhlas, chce-li s ním spát pod peřinou.

Základní údaje

Nadřazená kategorie: Rubriky

Vytvořeno: 8. březen 2016

Měsíc a jeho fáze neovlivňují jen příliv a odliv moří a oceánů, růst rostlin, ale i záležitosti a konání lidí. Většina z nás ale jeho vliv podceňuje. Zkuste se s fázemi Měsíce sladit - uvidíte, že vaše snažení bude úspěšnější.

Když Měsíc přibývá

Období přibývající Luny trvá zhruba dva týdny, začíná novoluním a končí dnem před úplňkem. Tento čas je nejvíce příznivý pro duchovní a materiální růst. Je tou nejvhodnější dobou pro svatbu, začátek nové práce, nového projektu nebo třeba pro pořízení si nového mazlíčka. Všechno, co je počato v tomto období, bude báječně růst a prosperovat. I růst rostlin koresponduje s fázemi Luny, toto období je tedy nejlepší pro sázení a zakládání nové zahrádky.
První část přibývajícího měsíce je první čtvrť. Trvá přibližně sedm dnů. Tato doba je extrémně potentní a příznivá pro nové začátky, zejména noc, kdy se poprvé objeví malilinkatý srpeček Měsíce. Druhá čtvrť od osmého do posledního dne před úplňkem je také příznivá pro začátky nových aktivit, setí, sázení, investování, počátky nových přátelství a partnerství.

Když Měsíc ubývá

Období počínající úplňkem a končící dnem novoluním je obdobím ubývajícího Měsíce. Trvá také přibližně dva týdny. Je nejvýhodnější dobou k odstranění všeho, co ve svém životě nechceme. Můžeme se například zbavit nemocí, které nás trápí. Začněte tedy proces léčení právě s ubývající Lunou. Je příznivým obdobím takových aktivit jako sklizeň, úklid, zbavení se parazitů, odstranění bradavic.

Zajímavé je, že rostliny mající léčivé účinky rostou právě nejlépe za svitu Luny. Na lunární fáze jsou někteří z nás citliví více, někteří méně. Jedinci, jejichž tělo obsahuje větší množství vody, podléhají vlivu Měsíce obvykle více.

V osmadvacetidenním cyklu Luny jsou čtyři důležité dny, během kterých můžeme zlepšit své zdraví. Úplněk, novoluní, desátý a jedenáctý den. Každá z fází má specifický efekt na vnitřní fungování organizmu. Například jedenáctý den lunárního cyklu je optimální k ovlivnění žláz s vnitřní sekrecí. Tento den jsou žlázy nejlépe čistitelné a stimulovatelné. Je tedy optimálním dnem dát tělu pauzu a postit se.
Pokud své tělo sladíte s lunárním cyklem, sladíte se s přirozeným léčivým rytmem sluneční soustavy.